Konec je naivně optimistický.
Daleko realističtěji zachytil Marek Šlechta zdroje pacifismu první světové války ve své písni „Bráchové“ . Pokud si uvědomíme, že v této válce zemřelo 10 miliónů lidí, nemusí nás nikdo přesvědčovat o tom, že by pacifismus měl navrch. Vánoční příměří na britsko-německé frontě se, žel, do dějin zapsalo pouze jako pozoruhodná anomálie.
Ing. Marek Šlechta na vernisáži své básnické sbírky v Praze, dne 16.ledna 2017 (Foto: Mgr. Pavel Pospíšil)
Podmanivá melodie Marka Šlechty nás uvádí do reálné situace vojáka, který nechtěl zabíjet. Jak to dopadlo, se můžeme níže dozvědět i poslechnout v přiložené nahrávce:
Bráchové
Podívej, brácho, já už musím jít,
a nehleď na to, že chtěli jsme žít,
vždyť válka netrvá věčně, to víš,
možná se vrátím, možná, uvidíš.
--
Já vím, že z druhý strany na nás jdou,
stejný bráchové jak my dva tam jsou,
proto jsem slíbil: nechci zabíjet,
do země budu náboje střílet.
--
Kdo jednou prožil nelidskou vřavu,
nepomyslí na válečnou slávu,
bída lidí se tady odkrývá,
o tom žádná píseň nezpívá.
--
Jak slíbil jsem, já do země střílel,
v té hrůze nejeden z nás zešílel,
pak přišel rozkaz do útoku jít,
v té chvíli slábne naděje přežít.
--
Nakonec zůstali jsme tam jen dva,
já a můj protivník, co udělá?
Já dosud nezabil, jak jsem slíbil
a teď zapomínám, pro co jsem žil.
--
Jeho hlaveň na mě namířená,
však rychlejší v té chvíli je zbraň má,
nechápu, jak se ta věc mohla stát,
kdo nám dal právo s životem si hrát?
--
Podívej, brácho, já nechtěl střílet,
Říkal jsem, že nebudu zabíjet,
Teď mám cejch na čele vypálený,
Koho mám prosit za odpuštění?
--
Píseň „Bráchové“ byla poprvé uveřejněna v básnické sbírce Ing. Marka Šlechty „Křižovatky mezi řádky“ v lednu roku 2017. Ke sbírce je přiložena CD nahrávka písniček s názvem „Vektor naděje“.