Podvod přímé demokracie

Již Alexis de Tocqueville v 19. století odhalil, že přímá demokracie v sobě obsahuje všechny neduhy nenáviděných despocií. A tak podobna královskému tyranu, představuje přímá demokracie ten nejhrubší způsob manipulace a totality.

      V současné době je nejvýraznějším propagátorem tzv. "přímé demokracie" Tomio Okamura a jeho epigoni, s přímou demokracií koketují Piráti i řada tzv. "Nezávislých".

      Pod dobrým úmyslem se skrývá většinou nezkušenost a naivita, která oslovuje nezkušené a naivní voliče.

     Nefunkčnost přímé demokracie krásně vyjádřil známý pražský stomatolog MUDr. Divecký: Přijde k němu pacient, kterému vypadne zub. On se jej zeptá, zda-li chce vytvořit implantát, můstek nebo protézu. Pacient se zamyslí a pak řekne: "Víte, pane doktore, já to nechám na Vás."

      Ano, většina rozhodnutí je poplatná názoru expertů a v tomto ohledu je zastupitelská demokracie nejrychlejší a nejefektivnější. Pokud se expertní rozhodnutí ponechá na vůli lidu, nezbývá, než jej poučit. Nemylme se však, v politické kampani silnější slovo než experti mají populisté a manipulátoři.

      Zastánci přímé demokracie nejčastěji argumentují příkladem Švýcarska, kde se konají několikrát ročně celostátní referenda, kromě referend lokálních. Základy tohoto systému byly založeny již na konci 19. století a dnes prospívá  díky mimořádné kombinaci fungující byrokracie a občanské zodpovědnosti. Otázkou zůstává, zda-li je tento systém přenositelný do naší společnosti. Přiznejme si, že naše lidi otravuje již patero druhů voleb (obecní, krajské, parlamentní, senátní a prezidentské). Lokální referenda jsou možná, ale většinou k nim přijde malé množství voličů. Představa, že unavení a otrávení voliči budou rozhodovat ještě o dalších detailech našich životů, není reálná. Daleko výhodnější je, když je rozhodovací pravomoc delegována na politika, který se řešením problému zabývá na plný úvazek.

      Paradoxní je, že voliči, kteří obdivují princip přímé demokracie, tím pouze vyjadřují nespokojenost se stávajícím politickým systémem. Kdyby se titíž voliči měli do přímé demokracie zapojit, většinu referend by ignorovali. (Z hospody do hlasovací místnosti je daleko).

Není náhoda, že Tomio Okamura kromě přímé demokracie patří mezi velké obdivovatele komunismu. Podle něj komunismus patřil "k asi nejdemokratičtějšímu systému, který svět poznal". Pokud si uvědomíme tyto ideové souvislosti, nebudeme daleko od pochopení, kam nás má přímá demokracie zavést: Zpět k totalitní společnosti, ovládané manipulátory, kde se dobře vládne několika jedincům za podpory hlučícího davu. To je však společnost, ve které žít většina lidí nechce. Chraňme si proto zastupitelskou demokracii jako vrchol, kterého naše společnost kdy mohla dosáhnout. Všechny ostatní modely jsou jenom horší.