Bráchové – pacifistova píseň

Kdo z nás by z dob dětských táboráků neznal píseň „Dezertér“? Verše Dušana Vančury na pozadí Prusko- rakouské bitvy z roku 1866 líčí pacifistickou náladu mezi vojáky, která vyústila v dezerci mladého odvedence.

Konec je naivně optimistický.

Daleko realističtěji zachytil Marek Šlechta zdroje pacifismu první světové války ve své písni „Bráchové“ .  Pokud si uvědomíme, že v této válce zemřelo 10 miliónů lidí, nemusí nás nikdo přesvědčovat o tom, že by pacifismus měl navrch. Vánoční příměří na britsko-německé frontě se, žel, do dějin zapsalo pouze  jako pozoruhodná anomálie.

Podmanivá melodie Marka Šlechty nás uvádí do reálné situace vojáka, který nechtěl zabíjet. Jak to dopadlo, se můžeme níže dozvědět i poslechnout v přiložené nahrávce:

Bráchové

Podívej, brácho, já už musím jít,

a nehleď na to, že chtěli jsme žít,

vždyť válka netrvá věčně, to víš,

možná se vrátím, možná, uvidíš.

--

Já vím, že z druhý strany na nás jdou,

stejný bráchové  jak my dva tam jsou,

proto jsem slíbil: nechci zabíjet,

do země budu náboje střílet.

--

Kdo jednou prožil nelidskou vřavu,

nepomyslí na válečnou slávu,

bída lidí se tady odkrývá,

o tom žádná píseň nezpívá.

--

Jak slíbil jsem, já do země střílel,

v té hrůze nejeden z nás zešílel,

pak přišel rozkaz do útoku jít,

v té chvíli slábne naděje přežít.

--

Nakonec zůstali jsme tam jen dva,

já a můj protivník, co  udělá?

Já dosud nezabil, jak jsem slíbil

a teď zapomínám, pro co jsem žil.

--

Jeho hlaveň na mě namířená,

však rychlejší v té chvíli je zbraň má,

nechápu, jak se ta věc mohla stát,

kdo nám dal právo s životem si hrát?

--

Podívej, brácho, já nechtěl střílet,

Říkal jsem, že nebudu zabíjet,

Teď mám cejch na čele vypálený,

Koho mám prosit za odpuštění?

--

Píseň „Bráchové“ byla poprvé uveřejněna v básnické sbírce Ing. Marka Šlechty „Křižovatky mezi řádky“ v lednu roku 2017. Ke sbírce  je přiložena CD nahrávka písniček s názvem „Vektor naděje“.